Je už skoro nepsaným pravidlem, že co Čech, to furiant. S měrou globalizace – a ta se s Covidem 19 projevila nebývale – bychom to mohli rozšířit na člověka jako takového. Přístup k tomuto viru a k různým nařízením vlád zemí se různí nejen u nás v Čechách, ale všude ve světě. Nejen my máme lidi vystrašené a nedůvěřivé, nejen my máme své manekýny se stylovými rouškami a jejich obchodníky, nejen u nás jsou velké děti nenavštěvující své staré rodiče v obavě, aby jim něco nepřinesli. V médiích všech typů už asi nemůže být více bezbřehosti, v záplavě informací, videí, zpráv, poznámek, novinek, vtipů i odsudků by jeden potřeboval záchranný kruh, ne-li samotného Toma Cruise z Mission Impiossible. Máme své velké zastánce a obhájce restriktivního, a někdy i represivního postupu ústřední moci, máme taktéž i své stejně zarputilé popírače a demonstranty za lidská, tedy jejich, práva. Sociální sítě se plní nejrůznějšími skupinami v soustředěném odporu proti rouškám, a v reálném světě vás v metru přetáhne důchodce berlí, když jste zapomněli roušku ve druhém batohu a máte na sobě jen vyhrnutý svetr. A jak to vlastně skutečně celé je? A kde je ta zatrolená pravda? Je to uniklý vir z pokusných vojenských laboratoří? Či jen zkouška vlivných vládnoucích elit, co s námi udělá omezení osobní svobody a jak budeme reagovat na Orwellovské ozvěny? A jsme opravdu jen tou ovcí, když poslušně dle nařízení nosíme roušky a umýváme si do nekonečna ruce dezinfekcí? Či by bylo už konečně třeba se postavit té zvůli nemocných mocí a narovnat ohnutá záda? Máme přeci svoji svobodnou vůli….
Tak to zkusím vzít odzadu. Jedná se zde o vir. A vir, jak víme, je zde v našem prostředí stejně dlouho, jako my a možná je jeho potomků stejně mnoho, jako nás. I my jsme v přeneseném slova smyslu virem, tedy pro naši planetu jako takovou bezpochyby. A až jí to přestane s námi bavit, ochladí se či oteplí a bude. Má svůj imunitní systém. A i my ho máme. Vypořádali jsem se za celá ta staletí s mnoha viry, my ani netušíme, jak přesně náš imunitní systém pracuje, něco víme o vitamínech, dostatečném spánku, naši doktoři a vědci vědí něco málo více o neuronech a jejich synapsích a jejich residuích. Ale jak opravdu ve své komplexicitě funguje nemáme ani potuchu. Víme, že se na něm odráží naše emocionální stavy, naše stresy, nálady, postoje. Víme, že když jsem šťastní, zamilovaní, přející, spokojení, že se nám ty nemoci tak nějak vyhýbají. A že když jsem naštvaní či frustrovaní, tak ještě do toho nám přijde nějaká chřipka či naražený palec. Tedy když i toto málo víme, což není nejlepší cestou zajistit co nejlepší fungování našeho imunitního sytému, místo toho, abychom se báli o jeho napadaní? Tím spíše, že víme, jak se nakažení Covidem 19 léčí. Nijak. Podpořením imunitního systému a tím, že ho necháme vytvořit protilátky. Není strach, nervozita, vyostřenost emocí na jednu či druhou stranu pravým opakem tohoto? A máme též v povědomí pozitivní účinky různých hormonových složek, serotonin, endorfin, oxytocin, to vše jsou podpůrné látky pro náš imunitní systém, a kdo ví, jestli nejsou daleko důležitější než ty domnělé, vitamínové. Ale ať už jsou, jakkoliv důležité, shodneme se na tom, že důležité jsou. Tedy stav našeho bytí, naše spokojenost a přijetí světa se všemi jeho projevy, naše přijetí sebe sama a druhých, naše bytostná propojenost s životem skrze důvěru, soucit, milosrdenství, přátelství, toleranci, slušnost, lidskost, tento stav žitý na každé buňce našeho těla a v ní projevený, nám dodá tolik potřebně silný imunitní sytém. Co myslíte?
A jak s tím souvisí naše svobodná vůle a naše pravdy? No, možná tím, že až tak svobodná není. Jak moc jsem jako lidé manipulovatelní, je vesměs známé, na tom je koneckonců založen nejeden byznys. Jak moc s námi posouvají naše pudy, vášně, touhy a všelijaké hnutí mysli, je také dostatečně známé, stačí se podívat do historie válek. Jak moc se na nás podepisují naše předsudky, představy, názory, dojmy, myšlenky, se můžeme podívat v divadlech a filmech, v jejich hrách ze života. Je teda naše svobodná vůle svobodná? Jsou naše odsudky či souhlasy vyjádřením naší svobodné vůle či jsou polepeny nálepkami našich egoismů? Brojíme proti rouškám. Ok. Horlivě zastáváme nošení roušek všude mimo domov. OK. Není však za tím vším více méně naše ego se svými příklony? To samé ego v jednom zastánci, jako to stejné ego v odpůrci? A nehraje si to ego s námi hru na maňáskové divadlo? Že je fuk, jaký má kdo názor, či kde je pravda, hlavně, že ji všichni hledají? A tak je podvržená částečka pravdy brána za bernou minci a v jejím jméně zahájena frontální ochrana její cti! Jak mazané! Je v tom celém někde svobodná vůle? …… kdo ví. Mě z toho vychází jedna rovnice, přestaňme hledat pravdu a ona si najde nás. Přestaňme prosazovat svobodnou vůli a tou vůlí se staneme. Přestaňme bojovat a naše imunita bude věčná 😊 …
Zdeněk Matouš Vainar