Buddhismus

Učení Siddharthy Guatamy Buddhy

Života a cesta prince Siddharthy jsou myslím všeobecně známy. Je příznačné, že podobně jako život Krista ani život Buddhy není možné přesně datovat písemnými zprávami a odchylky v různých pramenech jsou dosti veliké, mezi 6-4 stoletím před naším letopočtem, přičemž mnohé je se stalo mýty a buddhistickou tradicí, která po ta staletí postupně vznikala. Kolik bylo dodáno a kolik jen lehce upraveno je ve hvězdách. A v podstatě ne až tak důležité jako učení samotné. Stejně, jako život a učení Krista. Siddhártha po svém zjištění, že kolo samsáry (neustálého cyklu zrození se do světa projevení) nelze opustit a že jestli teď je zdravý a krásný, bude pak starý a nemocný, bude trpět bolestmi, ztrátou svých blízkých a na konci čeká smrt, odešel do bezdomovectví jako šramana, poutník bez majetku a vazeb, s cílem nalézt východisko z celé situace, nalézt pochopení, učení, či směr, který by vedl k vyproštění se z kola ven. Putoval léta v asketických cvičeních, půstech, odříkání, putoval sám a pak i v doprovodu svých podobně smýšlejících souputníků, až došel k samotnému pokraji smrti, vyčerpán hlady, askezí, tělesnými cvičeními, doputoval k pevnosti Uruvéla, kde se usadil v chladivém háji a při vhledu, že není třeba askeze, pojedl, napil se, posilnil se a přošlo k němu pochopení a osvícení, které vtělil do Čtyř vznešených pravd:

1.      Utrpení či namáhavé úsilí je součástí života každého člověka

2.      Příčinou našeho utrpení je naše nenasytná mysl, touha, žádostivost

3.      Utrpení je možné překonat

4.      Cestou z utrpení je Osmidílná stezka

–          Pravé poznání (rozvíjení hlubokého pochopení Čtyř pravd)

–          Pravé rozhodnutí (závazek ke zlepšování sama sebe)

–          Pravá řeč (laskavá a pravdivá mluva)

–          Pravé konání (rozvíjení jednání pomocí soucitného jednání vůči druhým

–          Pravé žití (vydělávání si na živobytí a žití, aniž bychom působili újmu čemukoliv živému)

–          Pravá snaha (překonávání negativních myšlenek a tím přemožení nevědomosti a tužeb)

–          Pravé rozvažování (podpora zdravých myšlenek, neboť vše v konání má původ v nich)

–          Pravé ponoření se do sebe (rozvíjení a posilování hlubokého soustředění)

Dále existuje pět mravních pravidel:

–          zdržet se zabíjení a zraňování živých bytostí

–          zdržení se krádeže

–          zdržet se nesprávného sexuálního chování a nezacházet špatně s druhými

–          zdržet se nepravdivé a zraňující mluvy (nelhat, nepomlouvat, nemluvit zbytečně)

–          zdržet se užívání omamných prostředků, neoddávat se nestřídmostem

 Buddha ale též vnímal, že tato meze lidského bytí a schopností všech lidí dojít či dosáhnout nirvány, tedy vyvanutí veškeré touhy a přerušení kruhu neustálých zrození. Vnímal, že je zde mnoho lidí, daleko více těch, kteří to nyní nedokážou než těch, kteří na to mají vnitřní sílu. Vnímal dvě pravdy, tu nejvyšší, ze které sestavil tyto slova a následování jenž dovede člověka o osvobození, a pak i tu lidskou, nižší. Radil lidem, jak být lepšími manželkami či muži, obchodníky, bojovníky, jak se lépe vypořádat s nástrahami ega ve formě zloby, nenávisti, nevraživosti, předsudků, jak popojít krok dál a třeba i nebýt za tento život osvícen, ale popojít na stezce o další kus dál. Nebyl spokojený jen s konečnou a nejvyšší, pravdou, ale byl nesmírně soucitný a poskytoval rady i pro ty, kdož nebyly schopni tak rázného oproštění se od lákadel a svodů života.

Cíl

Ať už tou anebo tou školou jdete, cíl je vždy stejný. Pochopit iluzornost a pomíjivost tohoto světa, spojenou s naším velmi omezeným vnímání a schopností vhledu. Je to jako když se mravenec pře o to, jaký je člověk. Jeden ho soudí podle ucha, na které narazil, druhý podle ruky, třetí podle palce u nohy. Teprve schopnost komplexního nadhledu jim/nám ukáže iluzornost našeho myšlení a představ, do kterých je chycen celý náš domněle skutečný svět. V tomto směru jde o naprosté opuštění mysli skrze nereflektování dílčích stavů života. Nechtíce nic měnit na vnějším stavu, přijetím věcí jak jsou, tím, že se posilovali pozitivní tendence bytí a negativní se pochopením umenšovali, tím, že se člověk odpoutával od svých smyslových vjemů, sexuality, touhy a zlosti, se postupně umenšovaly myšlenkové projevy mysli a ta pak jednoho dne naprosto zmizela a objevil se svět jiný, svět Buddhy.

Ozvěte se mi