Hinduismus

Hinduismus mě potkal v době kolem mých 30 let, kdy jsem se prvně začal setkávat s názory, postoji a náboženstvím hnutí Hare Kršna. Tedy lehce po začátku mého objevu taoismu. I když první náznaky setkání jsou vázány na daleko dřívější dobu kolem mých 26 let a krátkého „hippie“ života s malou komunitou v Hodkovičkách, ale tam se ještě védy nerozezněli…v následných letech se více a více dostávali do popředí a z náznaků se vyvinul zájem o toto velmi staré a tolik rozmanité a rozšířené náboženství či chcete-li, cestu. Četl jsem Bhagavad gitu, procházel celou tou jeho mnoho vrstevnatostí, různými směry, pohledy a symbolicky jsem to dovršil cestou do Indie v roce 2013, která mi otevřela mnoho do té doby nevnímaných souvislostí a obzorů a umožnila mi prožít si to spojení s Hinduismem a s jeho duchem. Děkuji za to.  

Arjiové byly dobyvatelé a válečníci, zmocnili se bohatství a uvrhli původní obyvatelstvo do podřízenosti. Ale také si přisvojili a upravili jejich duchovní statky. A ve zmíněných eposech vylíčili své vítězství, přičemž se moc nechlubili inspirací v kultuře poražených. V popředí náboženství původního obyvatelstva byla žena-matka, kdežto zde se do popředí dostal muž a žena do velmi podřízeného stavu. I zde byla velká nevýhoda harppské kultury, když jim nájezdníci tyto ženy odvlekly do otroctví.

A tak někde zde vznikal hinduismus a jeho základ, védy. Védy znamenají vědění, poznání pravdy. A výše zmíněné čtyři hymny, jsou v užším pohledu základ. V širším pak bráhmany a upanišady. Bráhmany jsou výklad těchto hymnů, na něž navazují upanišady, ty jsou co do vzniku mladší, vznikly někdy kolem roku 600 př.n.l. a jsou jakousi filozoficko-teologickou literaturou, která se podrobněji zaobírá védami, životní cestou a smyslem existence, morálkou a podstatou člověka. Daleko více se zaměřuje na vnitřní svět člověka a na jeho bytí – átma a na spojení s kosmickým principem – brahma. Jsou brány jako védanty, zakončení. V upanišadách je také poprvé detailněji rozvedeno učení o znovuzrození. Posmrtný život, jeho povaha a osudy, který nastává po tělesné smrti, závisí na lidských předchozích činech, zkušenostech a kvalitě vědomí během života, tento koncept je znám jako karma. Mluví se zde také o možnosti cesty osobnosti skrze rostlinnou a zvířecí oblast, která se následně může navrátit do lidské říše. Tento koloběh životů je od této doby nazýván sansárou, z nichž vede k vysvobození či spáse podle upanišad jen pravá cesta poznání, k němuž se každý musí dopracovat sám pomocí vlastního úsilí, což však nevylučuje pomoc od duchovního učitele nebo také guru, kterého si sám žák zpravidla vyhledá a podřizuje se jeho vedení.

Základní učení upanišad lze shrnout do čtyř bodů:

1. Nejhlubší podstatou veškeré skutečnosti je brahman, božský zdroj vesmíru, jenž je totožný s nejvnitřnější esencí člověka nazývanou jako átman.
2. V případě, že si člověk tento fakt neuvědomí prostřednictvím vnitřního poznání a přesvědčení, je podroben nekonečnému koloběhu znovuzrození v mnoha formách existence, jejichž osud určují skutky a zásluhy dle kosmického zákona – karma.
3. Dosažením vnitřní identity našeho jáství s božským zdrojem reality je člověk osvobozen z nekonečného koloběhu životů, tomuto osvobození se říká mókša.
4. Jedinou možnou cestou k vnitřnímu poznání jsou meditace, které byly později vypracovány v systematickou disciplínu zvanou jóga. Pouze touto cestou je člověk schopen vzdát se světských cíl.

Hinduismus se odlišuje od ostatních náboženství v mnoha dalších aspektech. Známe jeho původ, ale nevíme, kdy přesně vznikl, nemá na rozdíl od křesťanství, islámu či buddhismu postavu zakladatele. Hinduismus také nemá žádnou hlavu církve, tak jak je například pro křesťany papež, nemá pevný kánon či kodifikovaný spis ani koncily, jež by stanovovaly závazná dogmata pro jeho vyznavače. Je také odlišný svým sepjetím s narozením indické matce či otci, jinak nemůžete být hinduistou, v ortodoxním pojetí cesty. Tedy je to v podstatě náboženství indické.

Liší se i samotní vyznavači hinduismu a to dle víry v jednoho ze třech hlavních Bohů jako projevení jednotného universálního principu – brahma. Jsou jimi Brahma, Višnu a Šiva, známých jako Trimúrti. Například Višnu se stal pro mnoho hinduistů nejvyšším, samotným bohem, který je znám v podobě deseti avatárů, z nichž se jich devět již objevilo na zemi a poslední desátý, má teprve přijít, Buddha a Kršna jsou jedněmi z nich a Kilka bude poslední, který bude soudit svět a zvěstuje svět nový. Tito Bohové mají nejen svá různá převtělení, ale i děti, syny se svými dcerami, jako například Šiva a jeho syn Ganéša, s hlavou slona, jedno z nejoslavovanějších božstev v Indii. A ten První? I když to některé z větví vidí jinak, Brahmá je považován za stvořitele či za určitý počátek lidského světa. Dítě zrozené z lotosového květu svou nekonečnou myslí stvoří mnoho potomků. Později se přeměňuje na bohyni Gájatrí, aby zrodil samotnou lidskou rasu. I přes své záslužné činy však není v hinduismu příliš oblíbený. Traduje se, že byl prokletý Velkým brahmánem Bhrigusem, který uspořádal velkolepou hostinu, kam pozval i bohy ze Svaté trojice. Brahmá byl ale velmi zaujatý božskými melodiemi své družky Sarasvatí (bohyně moudrosti, umění a hudby), a tak neslyšel, že je pozván. Marnotratný Bhrigus si myslel, že ho Brahmá ignoruje, a tak ho proklel a donutil lid, aby ho přestal uctívat. Dnes bychom v Indii našli jen pár chrámů věnovaných Brahmovi. Naopak, chrámů pro Šivu nebo Višnu jsou tisíce. Psal bych opravdu dlouho, než bych vyjmenoval všechny hinduistické bohy a božstva, je jich opravdu veliké množství, a není to ani zapotřebí, kdo by je chtěl hledat, najde si je sám.

Od nich pak vzniká mnoho odnoží, sekt a cest. Co naopak všechny spojuje je posvátná slabika Óm. Prvotní a tvořící zvuk kosmu. Dále jsou zde velmi důležité mantry a mandaly. Mantry jsou verše božského původu, které pomáhají člověku povznést se na duchovní úroveň. Mandaly jsou geometrické obrazce obsahující vesmír, jejich vytváření je většinou pomalé, vysypávané barevným pískem, kdy pomalost a ponořenost do tvorby vtahuje tvůrce do základů vesmíru. Na konci jsou na znak pomíjivosti rozfoukány. A nesmíme zapomenout na víru v reinkarnaci, tedy koncept víry, kdy se duše po smrti fyzického těla převtělí do těla nového, kdy úroveň života nového je založena na činech a skutcích v životě a těle předešlém, tzv. karmany. Když žije člověk spravedlivě a koná dobré skutky a myšlenky má čisté a přijímá svoji cestu danou mu Bohem, zrodí se v dalším životě do lepšího a bohatšího života. Nebo také naopak. Tedy přítomný život s jeho plusy či mínusy je vlastně vyjádřením života minulého. Čistým a bohabojným naplněním života ve jedné kastě, se tak může hinduista příště zrodit do kasty vyšší a ž jako brahmán bude moci dojít k osvobození. Všechna nařízení, jak žít jsou shrnuta v Manuově zákoníku zvaném Manusmrti, vydaném ve 2. století n.l. jako soubor pravidel a nařízení a spíše než jako závazné a právní nařízení, jako reakce na šířící se buddhismus.

Jeho filozofie a cesta vychází z Bhagavadgity a vyšly z ní různé cesty jógy – Hatha jóga (pozice těla), Džňána jóga (Jóga vědění), Bhakti jóga (Jóga oddanosti), Dhjána jóga (Jóga meditace) nebo Rádža jóga (Královská jóga).

Jelikož je podbohů a různých sekt a druhů hinduismu velké množství, nedá se zde popsat a jednoznačně formulovat obřady a rituály. Většinou vše doprovází četní védských knih, pálení svíček a vonných směsí a kladení květin a obětin před sošku boha. A potím, které jsou v Indii velmi vyhledávané a ctěné, a to zejména do Váránasi na břeh řeky Gangy, kde podle tradice pobýval Šiva a kde by alespoň jednou za život měl být hinduista a kde je mu při odchodu z těla samotným Šivou šeptáno osvobozující Om do ucha. Proto mnoho jich zde touží být spáleno. Duše po spálení těla předstupuje před boha smrti Jamu, který rozhoduje na základě předchozích skutků zesnulého o tom, zda duše před dalším vtělením navštíví nebe či bude potrestána pobytem v pekle. Do gangy se též hinduisté chodí omývat z hříchů a nečistot světa. Důležitým byl také obětní rituál bohům za doby kočovných Árjů uskutečňován prostřednictvím krávy, jehož maso Árjové i jedli. Poté, co se však chování velkých stád stalo problematické v indických podmínkách, kráva přestala být obětována a v dnešní době je požití hovězího masa pro hinduistu smrtelným hříchem, při čemž kráva je od té doby považována za posvátné zvíře.

Pro většinu hinduistů je Bhagavadgita text srovnatelný  s významem Nového zákona pro křesťany. V tomto eposu je válečník a královský syn Ardžuna učen svým vozatajem Kršnou, emanací boha Višnui, o tajemství lidského života a osudu. Ukazuje mu, že skutečné lidské já, duch, je nezávislé na těle, jeho činech či utrpení. Duch nemůže být zabit a nemůže zabít, to jen člověk tak činí, jeho hmota a jeho cesta a osud. Člověk by měl jít neochvějně dál po neosobní cestě k Bohu, vnímat, že vše se děje proto, že ON si to tak přeje a člověk je jeho prodlouženou rukou. Tedy nepřivlastňovat si ani vítězství, ani prohry, ale ovoce tohoto všeho nechávat na oltáři Boha. V konečném důsledku pak dojde ke splynutí s Bohem, tedy s brahma v jednotu.  

Telefon

+420 602 127 778

E-mail

info@vkorunestromu.cz

Adresa

Na Klaudiánce 784/28
147 00 Praha 4 - Podolí

Provozní doba

Na objednávku