Lamaismus – tibetský buddhismus

Tibetský buddhismus se započal někdy kolem počátku 7 století s panováním krále Songcänem Gampo. Ten jako první dokázal sjednotit do té doby roztroušená malá království do jednoho celistvého územního celku kolem řeky Jarlung a vytvořit tak tibetské území. Aby si upevnil pozici, vzal si dvě manželky, a to čínskou princeznu Wen-čcheng, neteř silného čínského císaře Tchaj-cunga, a nepálskou princeznou Thicün. Obě byly buddhistky, a tak i on přijal nové náboženství a zavrhl do té doby rozšířený bön, přírodní náboženství složené ze směsi šamanismu a kouzelnictví a ritů za náklonost přírodních sil a božstev. Též se zasloužil o založení tibetského písma přivoláním indických mnichů. Druhým významným králem byl Thison Decän. Velmi se zasadil o širší šíření a výraznější buddhismu a je též spojován s příchodem velikého indického gurua a tantrického vzdělance Padmasambhavi. Teprve on překonal bönská božstva a založil nejstarší klášter Samjä. Právě od něj odvozuje původ svého učení škola Ňingmapa (Stará škola). Jemu je také připisován nejvýznamnější termický text Tibetská kniha mrtvých (Bardo Thödol). Termy jsou skrytá učení psaná v kódech či šifrách, které umí přečíst jen tetöni, lidé obdařeni speciálními schopnostmi na jejich čtení a studium, jsou psaná v jazyce däkini, což je ženský energetický princip.                                                                                                                                              Druhé, více organizované šíření buddhismu nastalo v 10. století s příchodem bengálského učence Atíši. Jeho působení mělo na tibetský lid a šíření náboženství veliký vliv, byl zván do mnoha míst a založil školu Kadampa. V té době vznikly i další význačná škola, Kagjüpa, se kterou byl spjat Mistr Marpa a jeho žák Milarepa. Dalšími školami byly Gelugpa a Sakjapa.

Hínajána, známá též jako theraváda, je nejblíže historickému učení Buddhy. Tento směr ctí Buddhu jako učitele, nikoli však jako nadlidskou bytost. K nirváně je podle jejích stoupenců možné dospět za pomoci vlastního úsilí a dodržováním přísných mravních pravidel. Ideálem je dokonalý mnich – arhat.

Mahajána neboli též Velký vůz se začal utvářet v 1 st. př. n. l. Ctí Buddhu jako nadlidskou bytost a jejím ideálem je osobnost bódhisattvy. Bódhisattva je altruistická a soucitná bytost odkládající svůj vstup do nirvány a vyvanutí kvůli vysvobození všech ostatních bytostí. Mezi nejoblíbenější a nejčastěji uctívané bytosti mahájánového buddhismu patří AVALÓKITÉŠVARA (bódhisattva soucitu), MAŇDŽUŠRÍ (bódhisattva moudrosti), AMITÁBHA (buddha moudrosti a milosrdenství) a MAJTRÉJA (buddha spojovaný s příchodem budoucího šťastného věku).

Vadžrajána neboli Diamantová cesta, je třetí a nejmladší větev buddhismu. Vznikala kolem 5 st. n. l. a nevětšího rozkvětu dosáhla za působení Mistra Padmasambhavi. Diamantová cesta vychází ze základů tantrismu, což byl duchovní směr a způsob cesty, jak dosáhnout vyvanutí do stavu Prazdnoty, zmiňovaný již ve védských spisech Rgvédách. V tomto více hinduistickém pojetí je to cesta pochopení bohaté zkušenosti této reality (tan) a následně osvobození z nich (tra), kdy je zde zapojeno mnohé z lidské přirozenosti a bytí, sexuální praktiky, mantry, tanec, kdy vše je prostředníkem k dosažení vyššího stavu vědomí, tedy převést lidské aspekty života na vyšší úroveň bytí, a ne samo do sebe se propadajícím prožitkem. Byly to velmi tajné a pro běžného člověka nepřístupné nauky, které nutně potřebovali roli gurua (v tibetštině lamy).  

Ve vadžrajáně bylo mnoho prvků magických, symbolika světel a barev, rituály, mudry, mandaly, sexuální transformační praktiky, hluboké dýchání, to vše se soustředí do čtyř stupňů:

Krija-jóga

Čarjá-jóga

Mahá-jóga

Anuttara-jóga

Ideálem je zde osobnost Siddhy (dokonalý). Ucelený jedinec, dokončivší vnitřní sjednocení, vládne nadpřirozenými schopnostmi, které však nevyužívá pro vlastní prospěch, ale jen v propojenosti s Prázdnotou a Skutečností Jednoty, a tedy i sebe sama. V buddhismu byly sútry (svaté texty proslovů Buddhy) volně přístupné všem, Oproti tomu základní vadžrajánovou literaturou byly tantry, tajné dokumenty, určené jen hrstce vyvolených. Vznikaly v průběhu 6. – 10. století a jednalo se o nesrozumitelné a nezasvěceným nepřístupné texty, které ke svému výkladu potřebovaly pokročilého učitele. Tantry byly rituální příručky (nebo soubory pokynů) popisující a vysvětlující různé techniky k dosažení probuzení.

Z těchto pramenů pak vyvěrá tolik odlišný tibetský buddhismus se svými rituály, magií, ochrannými a divotvornými či hrůznými božstvy, rituály a obřady. I proto byl po většinu času v minulosti chápán jako do sebe zhrocenou pokřivenou nauku, směs pověr, víru v nadpřirozeno, vše spojeno v jednu myšlenku, k ovládání obyvatel a shlukování moci do rukou všemocných lámů.  

U nás asi nejznámější je škola Karma kagjü, škola ústní tradice. Začíná s jejich největším učitelem, jogínem Tilopou, který získal čtyři předání tanter od Nágardžuny, Nagpopy a Lawapy a ovládl je. Všechna svá učení předal Náropovi, který je sepsal do Šesti jóg Náropy a které tvoří základ školy Karma kagjü. Po něm přišel jeho žák Milaräpa, jenž se stal nejznámějším jogínem Tibetu a který dosáhl hluboké realizace nejvyšší podstaty reality. Od jeho nástupce Gampopi se počítá nepřetržitá linie Karmapů, držitelů Velké pečetě. Karmapa je hlavní učitel a držitel linie karma kagjü a je v překladu „mistr karmy“.  Je vnímán jako emanace bódhisattvy soucitu Avalókitéšvary.

Pro Tibeťany byla právě vadžrajána v té podobě, jak ji Padmasambhava ozřejmil, přitažlivá, neboť se svojí tantrickou základnou podobala jejich prastarému přírodnímu náboženství bön. V odlehlých a vysokých horách bylo míchání obyvatel a jejích náboženství dlouho prakticky nemožné, to je jedna věc. Druhá věc je, že si všichni okolní vládcové, ať už čínští, mongolští či nepálští, vážili učenosti tibetských lamů a jejich znalostí a vědomostí buddhismu. V dnešních dobách nám může připadat lamaismus jako podivná směs všeho možného, jen ne buddhismus ve své ryzí podobě. Možná bych to nadneseně přirovnal k Ježíšovu základu Miluj Boha a bližního svého jako sebe sama, ke kterému mi sami si přidáváme hrozny berliček v podobě archandělů a andělů, svatých a nanebevzatých mužů, či křížů, růženců, atd.

Ozvěte se mi